CWZONE.cz, tvorba titulku, serialy, filmy, diskuze, recenze filmu, recenze serialu

xtomasův čtenářský deníček, kapitola druhá 4.5.2012 - 09:05

Kapitola druhá

99 let poté, pár kilometrů jinde…

mš6 375 kilometrů západně a 3 254 kilometrů jižně právě došlo k neúspěšnému pokusu o loupežné přepadení banky, při kterém 5 lupičů zemřelo při pokusu projit přes nejmodernější laserový systém,  3 zatkla místní policejní komanda a jeden se dosud svíjí v průjmových bolestech na místních toaletách, které mají, jak tomu osud nechtěl, ucpané potrubí, žádný toaletní papír a zamčené kabinky. Tyto události nás ale nechávají v naprostém klidu a přesuneme se opět 3 254 kilometrů severně a 6 375 kilometrů východně a 99 let do minulosti, kde právě graduje pronásledování neznámého mladíka partou dalších neznámých výrostků. Mirek Šušín byl v pasti. Tohle nevypadá dobře, pomyslel si, a rychlým stiskem ruky se ujistil, že je jeho balíček pořád tam, kde má být. Co teď? Maminka se o mě jistě bojí a čeká na mě s večeří. Mou jedinou šancí na útěk je průjezd toho baráku naproti, ovšem pokud se dostanu do pasti, tak bude vše ztraceno. Mirek Šušín rychle přeběhl přes ulici, kterou v půli dělily koleje od tramvaje, a hbitě vklouzl do průjezdu ospalého domu s číslem popisným 589 a panenkou marií sodomskou nad průčelím. Jeho pronásledovatelé byli takřka na dosah. Mirek za sebou zavřel těžká ocelová vrata na petlici a v naději, že si získal alespoň kratičký náskok, se začal rozhlížet po dvoře, ve kterém se po rychlém sletu událostí ocitl. Připomeňme si, jak se sem vlastně dostal. Neznámým pronásledovatelům utekl a zavřel za sebou dveře na železnou petlici. Nyní se vraťme zpět k Mirkovi, který jako slepý mžourá do tmy a hledá nějakou pomyslnou berličku, která by ho z této bryndy, dalo by se říct i prekérní situace, nějakým způsobem dostala. V tom se ale stalo něco naprosto nečekaného a nemyslitelného. Něco, s čím Mirek nepočítal. Něco, co by nevymyslela ani nejbujnější fantazie scénáristů seriálu 1000 a jedna noc, ale to se tehdy ještě nevědělo. Tlak na pevná a železná vrata ustal a noční klid, který  byl přerušován jen Mirkovým tlukotem srdce, mdlým halasem za vraty a samozřejmě kočičím mrouskáním, protlo ostré zaskřípání, které přerostlo v nesnesitelné vrzání, při kterém by se chlupy na zádech postavily nejednomu nadprůměrně zarostlému člověku, a s tím se otevřela boční vrátka a na dvorek vpadlo stádo udýchaných pronásledovatelů, kteří začali vítězoslavně jásat. Mirek si pomyslil, že musí začít zhluboka dýchat, aby dokonale vstřebal všechna ta mystická podobenství, ten nevšední duchovní rozměr a to esoterické poselství, které se jeho očím právě naskytlo. Svou filozofickou vložku avšak ihned odložil na později a rychle se vrátil do reality. Sebral ze země kámen a tryskem uháněl po schodech na pavlač, ze které se chtěl dostat na zídku a odtud po střechách nižších domků někam  černo černou tmou do neznáma.

 

wcŘady jeho pronásledovatelů se o něco zmenšily, protože pronásledování trvalo už docela dlouho a mnozí trpěli zažívacími potížemi trávicího traktu, které byly mezi mládeží docela rozšířené. To to bude v álejích zase vypadat. Škoda, že stromy zrovna opadaly. Tuto nešťastnou situaci ještě podtrhával smutný fakt, že toaletní papír byl nedostatkovým zbožím, a tak se místo něho používalo tvrdé a hrubé Rudé právo, nožem rozřezané na obdélníčky velikosti 9 krát 12 cm, naskládané na hromádky s obličeji rudých vůdců pokud možno nahoru. Pokud byl tedy jakýkoliv z Mirkových pronásledovatelů podrážděný, tak si lze představit, z čeho jeho podráždění plynulo. Mirkovy myšlenkové pochody byly někdy poněkud zajímavé, jeho smysl pro humor byl poněkud osobitý. I tyto myšlenky Mirek okamžitě zapudil a vrhl se vstříc neznámému osudu a ošuntělé schody starého pavlačového domu, které prošlapaly trepky a bagančata nájemníků několika generací, bere po dvou. Někdy i po třech. To už se ocitá na pavlači ve druhém patře a překračuje zábradlí a chystá se skočit, když v tom se na pavlači objeví i jeho pronásledovatelé. Je jich celkem 11 a z výrazů na jejich tváři, by jeden řekl, že byli zprzněni robotickým dildem, neboť se vůbec netváří přátelsky. Mirek se už už chystal odhodlat ke skoku, když letmým pohledem, takřka koutkem oka, vepředu zachytil černovlasého chlapce s rudou ahojkou. Byl to jeho dlouholetý přítel už od dob jeho spanilého dětství, kterému pro jeho rudou ahojku nikdo neřekl jinak než Rudoarmějec (souvislost s Vladimírem Holanem nebyla důkazně podložena). Mirkovi, který byl tímto zjištěním naprosto zdrcen a zkroušen, se začal zvedat žaludek, a tak zapudil své hrnoucí se blitky, sebral své poslední zbytky sil, odrazil se a skočil na dva metry vzdálenou, 5 metrů vysokou a asi necelý metr širokou zeď pokrytou starými pálenými taškami, na kterých bylo něco slizkého, která se svažovala od pavlače dolů. Doskok na zídku ustál a pomalu se šoural ke kraji zídky, své pronásledovatele nechal kus za sebou, protože nikdo z nich se ke skoku neodvážil, když v tu se kolem něj otřelo něco tvrdého. Něco rychlého. Mirek tomu nevěnoval pozornost, ale najednou se to rozprsklo přímo před jeho nohami. Byly to dlažební kostky, které na něho byly vyslány za jediným účelem, a to shodit ho dolů a znemožnit mu utěk. Mirek se otočil, a v tom si na spoře osvětlené pavlači všiml, jak Rudoarmějec natahuje ruku a hází další dlažební kostku. Mirek už byl skoro na konci zídky, za které následovala střecha nižšího domku, ze které by mohl seskočit do postranní uličky poblíž a vytratit se do neznáma, když najednou ucítil prudkou bolest v zádech, kterou mu způsobila přesně mířená kostka. Rudoarmějec neminul. Mirek ztratil rovnováhu, zakopl a přes okraj zídky přepadl do vedlejšího dvorku, kde přistál na kamenné dlažbě. Neviděl nic jiného než tmu. Před očima mu probleskl celý jeho život a najednou byl konec. Tma. Nic než tma. Byl to konec. Doslova The Ende.

 

HF2Najednou se rozsvítilo a lidé začali z biografu nespokojeně odcházet, protože takovýto konec asi opravdu nečekali, neboť je dobře etablovaný režisér Lars von Trier  silně zklamal, protože zážitek tohoto filmu jim přímou úměrou evokoval obsah porouchaného hovnocucu, ze kterého se právě vylil archivní materiál, a každý návštěvník se cítil jako plod dubu, který začíná obrůstat předkožkou.  

 

 

 

 

(pokračování příště)

Shlednuto: 5728x
Hodnocení Bloku:
0/5
errorPro vkládání komentářů musíte být přihlášen

Komentáře

#1
Anetka888  04.05.2012 - 22:20
komentovat
Anetka888
Tolik ke kulturní vložce... Smích
#2
weunka2101  18.11.2013 - 00:46
komentovat
weunka2101
a kdy už konečně teda zjistíme, jak to dopadne jako? Ninja Smích